Neděle 23.11.

Opět se náš tatínek tvářil jaksi naprdnutě a opět bylo truchu dusno. No, nakonec se to ustálo, ale ta pohoda, na kterou jsem se těšila, že budeme všichni pohromadě...ta s eprostě nekonala. A škoda, moc škoda, protože společných dní zase tak moc nemíváme. Měli jsme opět půjčeného Chipa od dědečka a opět Šuligaťa plakal a nadával. Musí si zvykat, psa mít budeme a svět taky není jen růžovej ;o)) Večer bylo koupando grando, 3 děti+maminka. Ale zavazela jsem jim, tak jsem brzo prchla a oni dělali takový lumpačiny....

Jinak jsem se ve věci focení opět nevyznamenala-mám jen todle letadlo ;o)