Zase nějaká premiéra-když už máme tu velkou postel, tak u nás i může občas někdo přespat, že? Takže dnes tu má Lejule poprvé kamarádku přes noc.
Alička u nás byla celý odpoledne, blbly na trampošce, hrály si na princezny....a během hry, kdy nechtěly být slyšeny, tak jsme dělaly s Aliččinou mamkou, že je jako neslyšíme, jsme se i pobavily. Hlášky jako "na co si budeme hrát? Já jsem jako strašně krásná a ty mi jako závidíš" nás dostaly :o))
Už jste viděli někoho s takovýmhle páčem? Teda krom Eisteina :o))) Jó, statická elektřina je sviňa.
Tak a je to tady!!!! Konečně nám teta Andrejka dovezla nově zakoupenou vyvýšenou postel, já ji smontovala, stejně jako Trofast skříňku jako schůdky a Leontýnka byla udivená, že nejdřív ani nevypadala, že je ráda. Ale po prvním rozkoukání už lozila všudymožně nahoru a dolů a vymýšlela, kde bude spinkat a kudy bude chodit....
Takže poprvé ve velké posteli. Dobrou noc a ať se ti něco hezkého zdá, holčičko moje ♥
A řeknu vám, že zaostřit ve tmě není bžunda, takže manuálně a je to mázlý...budu muset mrknout na nastavení, že si mi to nepřisvětlilo na ostření.
A taky jsme dneska vyšli s Baričkem na krátkou vychajdu za barák a já vyfotila po dlouhé době i něco jinýho, než děti a spol. Sice nic moc, ale musím to ukázat, že jako je to jediné jiné :o))
Tady kousek v blízké vesnici se pořádalo Rodeo. Ten ranč má známá, koníčky jsme taky chtěli vidět, tak jsme vyrazili. Dlouho jsme nepobyli, páč už př odjezdu z domu to vypadalo s počasím nevalně, během chvíle tam opravdu začalo poprchat a pak přišel fakt šílenej slejvák. Jaksi jsme si nevzpomněli, že jsme nechali v podkroví oteřený velux, takže postele jsme měli duchr mokrý a obr louži na zemi....Ale rodeo bylo fajn, jen teda fotit s deštníkem a psem na vodítku v ruce a ještě při takových světelných podmínkách..... :o))) No jo, zase se vymlouvám ;o)
Tak začínáme s úpravou Lejuščiného pokojíčku. Vymalovat, položit koberec, nastěhovat a rovnou všechnompřetřídit, aby tam zase nebylo tolik krámů.... Bude to na dýl. S dětma se toho moc stihnout nedá a babička je pohlídá jen dnes. Barvu jsem míchala sama a vždycky s emi odstín zdál až až tmavý, ale když to uschnulo...nebylo to skoro poznat....
Opět pauza, opět nestíhám. Byly u nás hody. Už předešlé dny jsem řešila, které fotky vybrat na výstavu, pak zase, jak a kde je nechat zvětšit...zdánlivá banalita, ale já nad tím strávila tu trochu volného času, co mám.
Pak jsme ve středu celé odpoledne chystali fotky, dávali do rámů, zavěšovali....V pátek byla vernisáž, po ní jsme s ostatníma vystavujícíma seděli v galerii a debatili, vínko popíjeli a někteří jsme se pak ještě odebrali na slavnostní zahájení hodů pořádané starostou a spol. No, opět jsem se nevyspala, že.
V sobotu jsem jela s Leou a její "sestřenicí" Maruškou vláčkem historickým motoráčkem do Tovačova a jeetě jsme se po návratu stihly jít vyplavčit k dědovi. Večer pak byl nácvik Hanáčku na vystoupení v hlavní hodový den-v neděli. Uf, utahaná jsem stále a pořád.
No a v neděli to bylo krásný. Leontýnka šla s ostatními dětmi v čele průvodu "Jízda králů", byla moooc důležitá. Koníčků a souborů tam bylo dost a dost. Na náměstí pak na tribuně všichni postupně "povystupovali", odtančili, odehráli "scénky" a odpoledne program pokračoval už ne ve folklorním stylu :o))
Hlavní chvíle dne se konala odpoledne. Já se rozhodla, že zatímco magnetci spí, tak využiju, že za Lejulí přišel kamarád Ondra, chvíli si hráli na zahradě, skákali na trampošce....a pak jsem pravila, že mi Ondra pomůže Leu naučit na kole. Lea se bála protestovat, když Ondra sliboval, že to nic není. Po chvíli se teda opět začala stavět na zadní, nespolupracovala, měla ty svoje nápinky, že to nejde, prý je to nuda, pak už to prostě fakt nešlo ale vůbec...přestože jsem jí přiznala, že už i chvilku jela úplně sama já ji zezadu za sedlo nedržela...Nakonec ale pod tlakem musela šlapat dál a ve výsledku je to tady. Už umí jezdit sama. Ještě nezvládá řízení, bojí se taky, páč je kolo velký a ona nedosáhne na zem, ani nasednout sama nezvládne, ale co bych nechtěla po půl hodině, že?
Je to moje šikovná holčička, jsem děsně spokojená, že už to konečně překonala a umí to!!!!
Před obědem přivezl Marťa Leontýnku od táty z chalupy. Verunka už se na ni těšila, hned si holky začaly hrát na co jiného, než na princezny...přestože vařily polívku z vody na plastové kuchyňce....Venku se pak všichni maloši čvachtali, bylo krásně a bylo fajn.
Prostě Verunka. Houpala se na houpačce a moc jí to slušelo. Tayk krásně spolupracuje, žádný škleby a podobně, jako naše Leontýnka. A když už o ní píšu-zítra konečně přijede!!!!!! Už se mi po ní děsně stýská
Čtvrtek. Přijela kamarádka Andrejka, ta, co k ní často jezdím do Brna. Ajka ale i se svýma princeznama po obědě odjela na jakýsi....nevím jak se tomu říká, má to příšerný názvy...prostě něco s jógou. Tady relativně kousek je jakési největší cetrum ve střední Evropě, nebo možná i Evropě vůbec.... Takže u nás budou holky přespávat a družit se a občas tam vyjedou.
Každopádně jsem večer vytáhla stativ, 70-300-ovku, dálkový ovladač a šla si vyfotit Měsíc. Okem kouzelný-Měsíc a nasvětlený mraky kolem, objektivem už to tak veselý nebylo. Buď byly vidět mraky, nebo měl kresbu Měsíc. A taky jsem tam protlačila jednu hvězdičku :o))))
Vyjeli jsme do Kroměříže. Rozhodli jsme se pro Květnou zahradu. Jenže po cestě tam jsme se stavovali za chlapíkem, co nás vedl v tom "slavným" fotokroužku v zimě, kvůli fotkám....prostě zdržení, do zahrady jsme dojeli a prakticky skoro hned jsme zase jeli. A já fofrem chtěla něco zajímavýho vyfotit. No samo že nic nemám, jen spoustu nezajímavých snímků a teď jen přemýšlím, kterej je nejmíň nezajímavej :o)))))
Jediná fotka dne. Ořez příšernej, ale nemohla jsem dopustit, abyste viděli ten bordýlek na lince za magnetkama. Jen prostě byli sladcí, jak si takhle po večeři spokojeně lebedili ;o)
Strejda, co s náma plave s magnetkama, vede náš kurz, si přivodil nehodu na motorce. Na traumatologii ve fakultce podepsal po 3 dnech reverz, ale doktora potřeboval, tak přijeli. Ono zlomený krční obratel, ruka, dobytý nohy, hnutý záda a mrtvýcí nohy asi fakt nic moc, ale přestože při jeho pobytu tam byl současně i kluk, co od něj tu svou motorku kupoval a ten tam zemřel, tak stejně ho to neodradí-říkal a já tomu věřím. Chudák jeho mamka. Tvářila se dost zničeně, rezignovaně.
Bylo vedro. Tak kde byste nás tak hledali asi, že? :o)) U dědečka byli švagrovci s malým Ájou, děti si vcelku vystačili, museli jsme soudcovat, když se věčně přetahovali všichni o kočárek.... A strejda Marek bafal na Dimíka, jakože je útočný žralok
Tak se mi vrátili moji táborníci!!! Nebo že by mi tam Leontýnku vyměnili???? No co to, co to...co to je? Todle vodníče!
© Blogger template Sunset by Ourblogtemplates.com 2008
Back to TOP
