Středa

Avizovaná besídka u Leontýnky ve školce proběhla dobře. Solva jsme došli do šatničky, už jsem slyšela Lejuli. Fakt je hlasově výrazná :o) Pořád se ptala, jestli už přišla její maminka a že se nemůže začít, že tam ještě nejsem....No, byla jsem tam, tak se nakonec začít mohlo :o)))
Měli to moc hezký, tancovali, zpívali, "recitovali" a u toho gestikulovali, či jak to nazvat. Lea je veliká řečnice a generálka. Všem radila, co jak mají dělat, kam mají jít a že ona todle dělat nebude, ona má za úkol něco jiného....a průběžně mě volala a kontrolovala , kde jsem.
Je to moje veliká slečna, sluníčko milované a je neskutečné, že něco takového-někdo takový-vznikl uvnitř mě. Ze mě. Ze mě a Martina. Je to zázrak, všechny naše děti jsou, každý život, zrození...Často mě obklopuje strach, aby se nám nikomu nic nestalo, abychom byli zdraví...neodůvodněné obavy, ale prostě děti jsou můj život, to nejcennější, co máme. A moc je miluju.