Sobota

Dnes to byl tak prima den, jak už dlouho ne. Jednak bylo krásně-sice chladno, trochu foukalo, ale svítilo sluníčko. A hlavně to bylo v tom, že jsem se prvně na trochu dýl vzdálila od všech svých milovaných dětí a měla odreagování.
Po dvou letech absence jsem byla na honu. No, prakticky jsem vypadla jen loni, rok před tím jsem ještě chodila. Co mi ale tentokrát bylo divný, že jsem prvně šla bez psa. Vždycky jsme před tím s sebou měli našeho Rockynka....a když jsem loni v únoru čerstvě zjistila, že čekám dva prcky, tak na druhej den nám Rocky umřel. Bylo tak zvláštní, nemít ho teď na starosti... Ale procházka to byla hezká, taky jsem se docela namakala nošením zajíců-docela se pronesou, když je od místa střelení musíte tahat až než se dojde zase k vlečce, kam je naložíte. A čím dál víc mi dělá špatně, když není střelenej "na tvrdo" a ještě se trápí. Já mu za slechy nedám, tak vždycky letím k nejbližšímu chlapovi, aby mu to zkrátil. Ale pořád si říkám, že mají lepší život a nakonec asi i tu smrt, než hospodářsky chovaná zvířata.
A večer odjel Marťoš na noční službu do nemocnice.