Den 122

Chtěli jsme vyjet ráno, ale opět-vyrazili jsme před polednem. Po cestě jsem si ještě vzpomněla, že jsem nevzala plíny, takže zdržení v Kauflandu...No ale stejně to bylo super. Jo, vy vlastně nevíte, kam že jsme to jeli, co? K Megi. Vlastně Verči, Megi je její nick. Budeme jim hlídat Xútíka 14 dní v červnu a už se na to strááášně těším. Tak moc mi připomíná naše Dustinka-teda jako povahou. Byl to pohodovej den.

A ještě - minulý den mám v komentářích jednu radu-obavu, či jak to nazvat. Chci jen poznamenat, že nemám pocit, že mám deprese. To vůbec ne. Já nemám špatnou náladu jako takovou, spíš mě přepadá úzkost a ta únava mi přijde jako únik. Homeopatka to nazvala Syndrom vyhořelé matky. Kdyby se to nelepšilo, nedej bože se to horšilo, vůbec se nějaké lékům nebráním, ale mně vážně pomůže mít trochu oddech, odreagování od té rutiny s dětma.... Pak se cítím vážně mnohem líp. Tak uvidíme ;o)