Pondělí 3.11.

Dnešek byl ve znamení rychlých přesunů. Teda jen odpoledne a večer. To jsem musela brzo nachystat svačinku pro prcky, abych to měla potom ready, kolem 14.h je nanosit do Croozeru, vyrazit, něco po cestě nakoupit, vyzvednout Leontýnku ze školky (před půl 3 to nejde, to ještě svačí), pak rychle domů, abych jim dala tu sváču a mohli jít spát, aby zase byli už před 5-tou vzhůru a já je mohla opět frknout do vozíku a opět se kolmo přepravit do Sokolovny, kde má Lejule cvíčo...Naštěstí aspoň opětovné vyzvednutí po cvičení mi slíbil kámoš-Olda, že obstará, jak pojede pro svou dcerku-Lejinčinu největší kámošku Terezku. Ovšem v reálu tu kikslo při výpravě do Sokola. Prťata usnuli později, dělali v kočárcích blbiny,a tak i dlouho spali. Chtěla jsme vyrazit jen s Leou a risknout je tu nechat-byli řádně přivázaní. V tom ale zavolal Oldřa, jak sjme na tom, že nestíháme a že zrovna jede a vezme nás....Jenže v tom se vzbudili magnetci a tak nezbylo, než je vzít s sebou. Oldřa mě ukecal, ať si s nima jen sednu dozadu do auta k holkám. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle udělám, že si to risknu. A vidíte. Byla jsem sice připoseránkovaná, pořád ho upozorňovala, ať jede pomalu a hooodně obezřetně, ale nasedla jsem s dětma na klíně. No, snad to více nebudu potřebovat. Ufff.

No a krom těch přesunů, by se dnešek dal ještě charakterizovat, jako den přepalů. Momentka je od sluníčka (jedeme ze školky a zrovna odchází i Terezka), večerní foto od nasvícení...Běžně mě takhle štve blesk. Už jsem tahala rady z Lucky73 a musím naštudovat ten softscreen ;o)))

Jo a musím napsat, jak mě rozněžnila večer Lejinka. Blbly s Edulí, objímaly se a tahaly sem a tam a já jen říkala, ať dává pozor, ať nespadnou...samo že za chvíli se převážily obě dozadu a Lea se praštila do hlavy o topení. Trochu, ale přece a Editku držela v náručí. Hned jsem zjišťovala, jestli se nepraštila moc....a Lejinka na to : "Hlavně, že se nebouchla Editka!"
No není ona úžasná?? Já je všechny tak děsně miluju, jsou mým největším štěstím.