Neděle 30.11.

Už včera večer mi začalo být nějak divně. Tlaky v žaludku, odříhávání, pak nápinky na zvracení, které jsme teda nakonec ustála, ale asi by bylo lepší, kdyby to šlo ven...Musela jsme něco špatnýho sníst. Přidal s epak ještě i průjem...ale jakej!!! No, rozepisovat se moc nebudu, jen že tímto byla poznamenána nejen noc, ale celý dnešek. Když to šlo, polehávala jsem a odpočívala, páč jak nemůžu jíst, trpím hypoglykemií a jsem slabá....
Jen odpoledne se zastavila mamka s přítelem-Honzou, aby mi popřáli a chvíli jsme poseděli....A aspoň jsem se vybičovala k fotu...čeho jiného, než růže z kytky.

Read more...

Sobota 29.11.

Vyjela jsem si s kamarádkou Zuzankou (ano, tou mojí zubařkou) na vejlet do Olomouce. Nic konkrétního, jen projít vánoční trhy, pokecat, vyventilovat se, někam se stavit na jídlo....Naši manžílci tam měli kongres, takže jsme ten oběd podnikli hromadně. Byl to moc fajn den. Jen Zuzka závěrem prohlásila, že je děsně utahaná :o))) A to nebyla sama s dětma a celý den ;o) Jo, jo, já bych zase byla vyřízená z její práce.

Jinak mi večer Martin mírně referoval o přednášce Doc. Koláře-věhlasného fyzioterapeuta...Je to fakt děsně zajímavý, to zřetězení svalů, které používáme k nějaké činnosti-třeba popis vlivu zapojení bránice a pánevního dna na nitrobřišní tlak, kterýžto je antagonistou zádovým svalům (ano, ano, ne břišní svaly, ale ten tlak!!!!). Nebo pojednání o tom, že třeba oštěpař při vrhu musí udělat tohle a tamto a že kdyby třeba jen jazyk nezatlačil do té správně líce, tak jeho výsledek bude znatelně menší.....
A že mám dnes narozeniny-to jsme nikdo neřešili. Taky proč, že? Už několikátý rok je 25... :o))

Takže-Zuzanka s magnetkama-že by jí slušeli?! :o))))

Read more...

Pátek 28.11.

Dopoledne jsme se zase pohádali s Martinem. Pořád to samé, pořád dokolečka, pořád o ničem...Z mýho pohledu o ničem. Já mu přece taky pořád nevyčítám všechno, co nestihl, nezvládl... Už mě to fakt nebaví se pořád obhajovat. Přijde mi, že závěrem hádky to často trochu pochopí, můj pohled na věc a že to není tak jednoduchý, jen řečnit a vyčítat. Ale co je to platný, když příště na mě vylítne zas. Dnes ale asi šel víc do sebe-závěrem mi řekl, že mě má rád. No, už dlouho mi to neřekl. Tak to aspoň k něčemu bylo, to vztekání se ;o) Potřebovala bych to asi slyšet častěji. Rozhodně častěji, než jeho věčné kritiky.

V podvečer se na náměstí rozsvěcoval Vánoční stromek. měl tam být nějaký program a asi i byl, ale v davu se s kočárek, ještě k tomu dvojčecím, protlačuje velice těžce, ozvučené to měli prachmizerně, takže jsme neslyšeli vůbec nic. Ale Leontýnka se bavila, měla tam kamarády...Nutně potřebovala blikací růžky na hlavu, pak balonek, perník....

A závěrem byl i ohňostroj. Ta fotka ke mně cosi vyzařuje. Přijde mi to jako záblesk Božího světla, nebo něčeho takového. Taková žhnoucí jiskra života, naděje.....

Jo a zítra ráno v 8h 10min si na mě můžete vzpomenout. Bude to zase o rok víc, co jsem spatřila tento svět a maminku a vůbec.... ;o)

Read more...

Čtvrtek 27.11.

Jsem zlá. Děsná. Byla jsem zase jednu chvíli hodně ošklivá na Lejinku. Prostě mi vytekly nervy, to věčné dohadování, nestíhání...Nebyla jsem schopná se s ní domluvit, jak půjdeme do sokola, až se rozmyslela, že teda pěšky, nebyla schopná se obléct, obout...nestíhaly jsme, tak jsem je musela všechny "instalovat" na kolo a do přívěsu, jenže jsem nemohla projet z garáže, páč tam stálo auto....a vytekly mi nervy. Je mi ze mě trochu zle. Já si tu mou malou princeznu ani nezasloužím, vždyť ona za to vlastně ani nemohla, to já jsem si to měla líp zorganizovat a počítat s tím, že to prostě nebude jak bych chtěla....Ach jo, jsem se jí sice pak omluvila, ale stejně. Víte co mi na to ona řekla? Řekla: "Mám radši, když se směješ"

Jinak dobrej den, vytáhnutí stehů u zubařky bylo OK, pak jsem pochodila trochu po Přerově, nakrmila děti a jela domů. Vyfotila jsem si je při nákupu v DM drogerii ( dle vzoru Lucky-jinak by mě nenapadlo si todle fotit :o))) a pak jsem si zvěčnila při zpáteční cestě zvláštně rostlé stromy, které mě už delší dobu fascinují a nikdy nebyl čas je fotit-jezdíme tudy jen s Martinem-sama normálně jedu jinudy. Světlo děsný, žádnej kontrast, zataženo, pochmurno....Bude to chtít ještě jednou, až bude líp.

Read more...

Středa 26.11.

Tatínek byl vyjímečně dopoledne doma, než jel do práce. Ovšem stejně lítal po městě a něco si vyřizoval...Po obědě se stavil soused-známý-pečovatel o naše auto-už máme poravený ty dveře kufru. Teda ne "na hotovo", ale prý zatím jen tak, aby to šlo normoš zavřít a zamknout. Než prý to budeme chtít prodat, tak si můžeme rozmyslet, jestli s tím něco podnikneme, nebo to prodáme tak. No, hlavně abysme někdy konečně koupili to 7-mi místný auto, že.

A jak jsem zase popocházela po městě, zatímco Lea byla v Hanáčku, tak se mi zalíbily dvě hvězdičkyv pozadí věže radnice...ovšem najít správný úhel, aby tam bylo to, co jsem chtěla a nebyly větve a lampy osvětlení....a taky byla nějaká lavička, nebo koš na odpadky místo stativu, který nemám...... :o)) :o))

Dimeček Šuligaťa se nám fakt začíná rozcházet. Se mi ho dnes podařilo trochu zachytit

Read more...

Úterý 25.11.

Ráno jsem kolmo v cyklovozíku s magnetkama a Lejinkou na sedačce zvládla odvést maloundo školky, pak fofrem zpátky, přijela moje mamka nás vyzvednout a odvézt na plavčo, auto mi půjčila do zítřka, abychom se měli i jak dostat domů....V bazéně Edi opět plakala a rozčilovala se, ale zase o fous míň, než minule. Šuligaťa byl vyloženě dobře naladěn, usmíval se skoro pořád-že by tím, že s ním dnes plavala teta Petra??? :o)) Na první fotce Edinka loudí. To jak po paní řvala, naštěstí vidět není.

No a pak už standart, jen Dim se probudil skoro hned po příjezdu domů a Edinku jsem naopak musela po 3 hodinách spánku (v sedačce v autě zaparkovaném v garáži v suterénu) budit, abychom stihli jít pro Dyndynu do školky. Na zpáteční cestě jsme potkali kamaráda a dělali takový blbosti, že jsem ji až nepoznávala. No a teď se jaksi podivně tatínek sám nabídl, že prcky nakrmí......podezřelé. Tak nevím-bude něco chtít? :o))) :o)))

Druhé foto-co říct-líbí se mi tvar těch větviček, jak jsou zkroucené...jen to pozadí a okolí vůbec....

Read more...

Pondělí 24.11.

Marťa ráno odvezl auto na opravu. Jsem zvědavá, kdy bude ready a na kolik nás ta sranda přijde. Jinak jsem si zajistila dopravu a spol na zítřejší plavčo v magnetkama...přijede pro nás moje mamka (auto musela stáhnout ze servisu), a my si pak vozidlo půjčíme až do středy. Druhý prtě mi odplave plavací teta Petra, protože druhá babička je nemocná.

Jak šel táta na vlak do práce, šli jsme všichni s ním a stavili se nakoupit. Udělal mi aspoň zase nějaký foto s dětma, ovšem jako klasicky-skoro vše neostrý. nevím jak to dělá, kdybych to tak chtěla, nedovedu to :o))) Takže jedna ostrá a jedna přilepená totálně mázlá, ale zase je vidět Radimkův pokus o chůzi.
No a odpoledne jsem jen Leu zavedla do Klubíčka-dnes něco patlali z keramiky-chodila víc jak hoďku po městě a něco zkoušela fotit....na radu Lucky se začínám učit s manuálním režimem. Malounko ale trpím, páč nemám možnost manuálního ostření. Nicméně začínám chápat souvislosti clony a expozice v praxi :o)))

Read more...

Neděle 23.11.

Opět se náš tatínek tvářil jaksi naprdnutě a opět bylo truchu dusno. No, nakonec se to ustálo, ale ta pohoda, na kterou jsem se těšila, že budeme všichni pohromadě...ta s eprostě nekonala. A škoda, moc škoda, protože společných dní zase tak moc nemíváme. Měli jsme opět půjčeného Chipa od dědečka a opět Šuligaťa plakal a nadával. Musí si zvykat, psa mít budeme a svět taky není jen růžovej ;o)) Večer bylo koupando grando, 3 děti+maminka. Ale zavazela jsem jim, tak jsem brzo prchla a oni dělali takový lumpačiny....

Jinak jsem se ve věci focení opět nevyznamenala-mám jen todle letadlo ;o)

Read more...

Sobota 22.11.

Implantace je asi fakt pohoda. Pořád je všechno úplně OK, kam se na to hrabe trhání zubu :o)) Kdybych se nebála, aby se mi nepotrhaly ty dva stehy, co tam mám, vůbec nijak by mě to neomezovalo-a jsem za to strašně ráda, páč jsem se opravdu bála.

Tatínek byl opět celý den fuč, napřed nějaká konference a když odpo přijel, převlíkl se a mazal za myslivcema posedět a pomoct s "obsluhou" při posezení po honu.

Tak už i u nás sněžilo!!! Teda, možná je to trochu silnej výraz, ale poprašek tu prostě byl. Vyběhla jsem ráno s Lejinkou ven to omrknout a zkusit udělat kouli...ale teda moc materiálu na výrobu jsme neměly. I tak to bylo hezký, když se to sypalo. Sice už kolem 11 dopoledne nebylo ani památky, ale my se musíme radovat z každé maličkosti, nám tu docela často ani neprší, když prší všude kolem....a nevím, čím to. No a sníh-tady na Hané...je tu jaksi tepleji, no.
A všimněte si dobývajícího se Šuligati u dveří zimní zahrady :o))

Read more...

Pátek 21.11.

- Takže na nedostatek zážitků si rozhodně nemůžu stěžovat!!! Prvně to nejkrásnější-takhle po ránu mi došla SMS od kamarádky, že se jí narodili Michael a Daniel-krásní klučíci po IVF, v 38.tt, 2,56 a 2,74 kg...No co říct víc-úžasný a nádherný!!!
Další super novinka byla, že Radimek vydrží stát sám bez opory chvilku dýl a udělal i 3 krůčky ke mě!!!! No paráda, je to sice ještě daleko do chození, ale je to pokrok a já ho opusinkovala :o)))

- A pak to začalo. Měla jsem jet na 13 h k zubařce-kamarádce Zuzance, že mi budou dělat implantát místo 4 vlevo nahoře. Bála jsem se už dva dny dopředu, začala se premedikovat Wobenzymem...a takhle před půl 12h mi Zuzajda volá, že problém, že nedošla membrána, kterou potřebovali, aby mi mohli doplnit kost, jak chtěli. Takže se to ruší a překládá. já obvolala babičky a spol, zrušila hlídání....za 45 min volá Zuza znovu, že to prodiskutovali a že to půjde i bez membrány, že mi objednali stejně nějaký extra malinký implantát, že jestli to stihnu a chci, tak mám přijet. Začala jsem chvátat, byla jsem roztěkaná...a vyjela jsem z garáže s nezavřenýma dveřma kufru, jak jsem ještě do naloženýho kočárku dávala sváču a pití pro magnetky. Přesněji chtěla jsem vyjet, páč jsem neprojela a narazila hranou do vrchu vjezdu :o((( Dveře trochu do vrtule, nejdou dovřít-jakože zámek nezaskočí-střecha trochu prohnutá, pant vyhlej. Ale drželo to zavřený a já vyjela a celou cestu se uklidňovala, že se mi mohlo stát něco mnohem horšího, že o nic nejde, že jsem sice deb..., ale že hlavně že jsem třeba do nikoho neťukla na přechodu, nebo že jsem se nenabourala při jízdě....prostě útěcha musí být.
Nakonec jsem dojela do Přerova jen s minimálním zpožděním, předala děti v kočárku mamce a když jsem přes ně chtěla dát pláštěnu, páč dooost pršelo, zjistila jsem, že jsem neznámo proč a jak, vzala tu od monokočáru po Lejince. takže moooc fajn. mamka si poradila, šla se schovat do vrátnice Meopty-továrna na optiku a spol. Já vyrazila směr jáma lvová a znovu se začínala bát.

- A nakonec to vůbec nebylo nic hrozného, jediné, co bylo nepříjemné bylo píchnutí anestezie, ale pak už pohoda. Necítila jsme vůbec nic, ani když mi řezali dáseň a odchlipovali ji od čelisti, ani když mi do té čelisti vrtali a pak nasazovali a šroubovali implantát...nakonec to dvěma stehama zašili a bylo to hotovo. CCa 30 min.
Nejvíc mě ovšem pobavili, když při akci začali chválit mou čelist: "ty máš tak krásnou kost! No fakt, ta je tak hezká, no super!!!!" Jsem se fakt musela smát a chtěla jim říct, že kdybych tak měla krásný zuby, jak mám krásnou kost, nemusela jsem tam vůbec sedět :o))) No, všechno v pohodě, ani po odeznění anestezie mě nic nebolí, nic nenatíká...prostě byli děsně šikovní, žádná velká traumatizace. Taky mi ani nedali ANTB, že prý když je ta kost tak krásná a nedělali to doplňování, není to ani potřeba. Jupííí, tak zase něco pozitivního ;o)

Read more...

Čtvrtek 20.11.

Vzhledem k změně spacího režimu prťat budu muset i znovu vymyslet jinej systém zvládání přepravy do kroužků. Nějak nevím, jak to zařídit. Dnes jsem sice nelítala sem a tam, ale byla celou dobu venku-což představovalo 3 hodinky....Magnetci ale byli po tak dlouhé době nečinnosti v kočárku hodně protivní a Edinka mi dokonce večer kousek před domovem usnula...
No a jsem vysloveně nadšená, páč Leontýnka dnes překonala další takový mini-mezník. Dnes poprvé řekla "Ř". Řekla "tváře" a já si to musela nechat zopakovat, jestli jsem slyšela dobře. A pak mě chtěla potěšit ještě víc a říkala další slova, říkala to i tam, kde to být nemá... :o))) Není to ještě úplně čisté, ale často je to tomu dost blízko. Je to šikulka moje, sluníčko milované!

No a Šuligaťa mě dnes taky potěšil. Podařilo se mi ho stihnout vyfotit, jak sám bez opory stojí. On je děsný darebák, jak zjistí, že ho nedržím, nebo se neopírá (když se pustí, tak to samo pozná hnedle, že), tak se jakoby přestane snažit držet rovnováhu a padá. Je prostě -jak já říkám-koordinačně porouchanej :o)) Ale miluju ho, to je jasný. Je to strašně krásnej a šikovnej chlapeček. Jeden z nejkrásnějších chlapečků, co znám!!! Vlastně-úplně nejkrásnější ;o)

Read more...

Středa 19.11.

Původně byla předběžně nahlášená kamarádka, že dojede. Když před obědem říkala, že přijede možná a to až po obědě, už mi bylo jasný, že to asi neklapne. A taky jo :o)) Na odpoledne to už nemá cenu, já pak musím stejně prchat za těma svýma povinnostma s Leou a kroužkama....Ale škoda, moooc ráda se družím.
No a jinak-opět nic. Možná leda dobře. V podstatě si někdy říkám-díky Bohu, že je ten den a náš život tak krásně obyčejný. Co víc si přát.

Po cestě z Hanáčku si Lea s kamarádkou Emičkou a kamarádem Adámkem vybírali za výlohou "hudebnin" dárky k Vánocům. Dle jejich slov dostanou úplně všechno, co bylo vidět-psina je poslouchat :o)
A to druhé? No, asi byste to nikdo nepoznali, ale jsou to svíčky za sklem velmi orosené výlohy

Read more...

Úterý 18.11.

K dnešku nemám moc co napsat-jakože na zážitky nezajímavý den. Snad jen, že dnes prvně jsem udolala děti, aby vydrželi do oběda bez spaní (což Radimkovi nedělalo problém, zato Editka se už hodinu před tím potácela :o))) Takže šli chrupčit až a půl 1 a Šuligaťa byl vzhůru asi za hodinku a půl, Edi jsem budila v 15.15 h, abych stihla dojít pro Leu do školky. Ještě to bude chtít vychytat ;o))

Večer si Lejinka vytáhla kreslení a protože prťata měli jít večeřet, vyjímečně jsem ji s tím nevykázala do bezpečných míst-aby jí nebrali pastelky, netrhali papíry....No a Edi si hnedle jednu pastelku uchvátila a na pohozený dopis z banka začala čmrkat...různě si měnila barvy, hroty pastelek otáčela dobře i špatně....Ale tvářila se velmi zasvěceně :o))))

Read more...

Pondělí 17.11.

Máme svátek-ten státní!!! Je fajn, že je tatínek zase někdy doma. Jen teda se trochu zdržel po návratu ze služby. Spěchala jsem na auto, měla jsem jet do Přerova k zubařce. Jak mám už ty dva týdny ulomený zub....Ještě že je Zuzanka tak báječná a můžu se s ní takhle domluvit. No, jinak nic extra příjemného-zubaře se bojím, jak čert kříže. Jak jsem čekala, je to tak na korunku, takže umrtvila-má extra malinký inj.automat, mini dávky anestetika, účinek okamžitý...stejně to bylo fuj tabl. Zuzajda zub odbrousila, nervy vytráhla, kanálky vyčistila, rentgenem zontrolovala...však to možná znáte. Jen teda hned vedle toho torza mám jít v Pá dělat ten implantát. Takže teď je tam ďoura jako vrata a korunka se bude dělat až zároveň s tou na ten titan. No co už.

Jedna dokumentační-ordinační-při odchodu :o)))
A dnes jsem dala Lee foťák do ruky a vysvětlila jí, kde co má vidět, co stisknout...a sice to není první a jediný pokus, ale tenhle jí vyšel :o)))

Read more...

Neděle 16.11.

Včera nebyl tatínek doma, dnes není...Pro změnu má ale službu v nemocnici-teď, jako externista (jak říkají s s kolegy žertovně-extrémista) už ale nebude mívat jen 12-ky, ale 24-ky. Když jsem mu volala, jak se cítí, že už tam vlastně "nepatří", jestli mu to vůbec dochází, tak pravil, že ne. Zatím je tam všechno stejné, tak koneckonců, proč, že?
Ovšem když jsem volala odpo babičce, jestli už jdou s Lejulí na to divadlo, pravila, že jo a že zrovna jí Lea zvracela. Že už obědvat nechtěla, že ji bolí bříško.... Divadlo zvládly v pohodě, pak šly zpátky k nim domů a už byla šmudla OK, jen nechtěla papat. Tak snad nechytla nějakou virozku, která tu kolem opět řádí. Uvidíme.

Read more...

Sobota 15.11.

Leontýnku si vyptala babička-tchýňka. Že si ji dopoledne vezme a nechá do neděle. Předala jsem jí ji při cestě z procházky a nákupu a rovnou jsme se domluvily, že s ní půjde i zítra odpo na představení Popelky. Tatínek byl zase na honu, tak jsem jinak byla sama. Před večerem zavolal, jestli nechci procházkou s dětma přijít se ukázat za něma-za myslivcema. Vyrazili jsme, děti spinkali, já na chlapy hodila oko, domluvila se, že na hlavní hon půjdu taky. Jelikož jsem prakticky abstinent, nevnutili do mě ani pivo, ani rum, slivovici....takže jsem nakonec mohla taťuldovi vyhovět a odjet mu autem. S kočárkem šel Martin pěšky. Tchánovu Hondu jsem řídila prvně, tak jsem nejdřív byla trochu nervní, ale jede se s tím dobře.

Na první fotce je můj drahý milovaný choť, kterak vysvětluje, že "toto je ta jeho nová družka, kterou vyměnil za obraz-Krajinka v zimním hávu". Vtipálek jeden :o)
A pokus o foto palubky, ale moc nevyšel :o)) Chtěla jsem, aby tam byla vidět rychlost, zároveň ty krásně vysvětlený "budíky"...prostě to nešlo dohromady. A s bleskem to zase nebylo ono ;o)))

Read more...

Pátek 14.11.

Nejvýraznějším bodem dne byl už avizovaný lampioňák. Lejule měla na výběr z velkého a malého lampionku a samo že si vybrala ten maličký. Šel s námi i tatínek-loni to bylo náročný, když nebyl-po cestě se plní úkoly a vystát frontu, pomoct Lejince....mezitím někde odstavit kočárek s magnetkama...Kromě lampionku měla malá taky takový jakoby veliký prsten, kterýžto byl vlatsně lízátko, které svítilo. To ji zaujalo asi nejvíc.
Po absolvování trasy bylo zakončení s hudbou, tancováním, soutěžema, čajem, oplatkem...na nádvoří hotelu Pivovar. Všechny atrakce mohly jít někam poté, co Lejinka objevila z krabic vyrobené "UFO". Zabydlela se tam s kamarádama a hotovo :o)))

Read more...

Čtvrtek 13.11.

Dnes klasická odpoledně-večerní honička ze školky.... do Sokola....Jen teda aspoň odtamtud Lejinku stihnul vyzvednout tatínek. A jaksi jsem ani nic nestihla pořádně vyfotit, děsný, co? Vlastně jsem dnes ještě stihla zkompletovat výbavu na zítřejší lampioňák-letos v duchu ufounků - no, "rej broučků" byl lepší.

Takže foto uděláno opravdu jen-aby bylo ;o) No a jak teď na to koukám.... co myslíte, že by mohly být ty dva malinký zářící body vlevo nahoře ?

Read more...

Středa 12.11.

Nějak poslední dny nestíhám. Není to ani tak tím, že by bylo nějak víc práce, nebo tak, ale jednak mám jakou lenoru a jednak jsem zase vplula do epizody nákupů na Mimibazaru. Je to můj mor, jsem úplně praštěná. Hledím do toho, ani vlastně nic konkrétního nepotřebuju...No, aspoň že vím, že v tom nejsem sama :o)))

Akurát jsem dnes chtěla vyfotit Lejuli při cestě do kroužku s kamarádkou, ale holky byly prostě nevyfotitelné. Jak není dobré světlo, můj foťáček nestíhá, děsně pomalu zaostřuje, má delší expozice....Nebo s ním neumím řádně pracovat, což je dosti pravděpodobné, ale manuální režim prostě nezvládám, že bych jako zkusila vylepšit to, co udělá automat. S dětma už vůbec ne. A ještě se pochlubíme, jaké nové přízové čepičky nám babička upletla-teda prťatům.

Read more...

Úterý 11.11.

Klasické úterý-plavčo v Přerově. Editka opět žvala, ale řekla bych, že opět o fous míň. Snad ji to brzo pustí, obecně má tendence si všechno vyřvávat. Lejinku jsem vyzvedávala ze školky a vykládala si s paní učitelkou a pobavilo mě a zarazilo zároveň, jak si prý dnes hrála. Ještě s jednou holčičkou prý naprosto vážně a pietně pohřbívaly koníka. Velkého koníka "maminku", malý koník byl miminko. Nevím, jak to dělalay technicky, ale prý to bylo dojemné a ještě upozorňovaly, že pozor, nechoď tam, na hrobeček se nesmí šlapat.....Asi souhra vjemů z Dušiček a nově shlédnuté pohádky Bambi, kde kolouškovi lovci zastřelí maminku.... A světe div se, já zapomněla na jídlo. Jakože ne se najíst,a le máme jít do restaurace na Svatomartinskou husu. Táta má dnes svátek mmj, že. No, ale všechno jsme zvládli, děti po nás ječely, teda nejvíc Editka, musela jsme si nechat extra přinést 2 hnedlíky, sežrali je, sežrali ještě jeden můj a do už mi došla trpělivost a vrazila jsem jim každému jednu dlouhou kost ze stehýnka. Náramně jim to chutnalo, všechny jsme pobavili...jen teda jsem lump, zapomněla jsme foťák. Takže je zvěčnil děda na mobil, ale páč ten s ním neumí moc zacházet, tak nevím, jestli to brzo stáhne a pošle mi...

A nic jsem nevyfotila celej den, takže bohužel, mohly být záběry k popukání, ale je jen tahle "z nouze ctnost"

Read more...

Pondělí 10.11.

Tak jak už skoro týden lítám a zařizuju rozvrh plavání pro naše děti od ledna-začíná zápis dalších kurzů a chtěla jsem, aby i Lea chodila aspoň jednou za 14 dní-a jak to celou dobu řeším s naším tatínkem, aby mu to vyhovovalo a mohl plavčit s magnetkama s náma, když babička je z toho celá nervozní a bojí se, tak když jsem to dneska konečně vyřešila, otravovala jsme plavací tetu Petru pořád, baychom to nějak skloubily....prostě jsme vítězně doma oznámila, že je to zařízený, že to budeme mít přesně tak, jak jsme chtěli (já to chtěla jinak, ale on si to takhle vymyslel), tak mě leda sprostě sprdnul, nadával mi, že vymýšlím jen pi.... a že on si nemůže dělat volno jak s emu zamane, že jsme to měla zařídit jinak....Co k tomu dodat, po chvíli dohadování a vysvětlování jsem se rozbrečela, řekla mu, že už nevím, jak s ním mluvit, jak s ena něčem vůbec dohodnout a že už s ním teda raději vůbec s ničím nepočítám. Den zkažený... Lejušku si ze školky vyzvedla babička, zavedla ji do kroužku, zase si ji vyzvedla a vzala k nim. Aspoň že tak, já jsme po takových rozepřích vždycky jakási utahaná.

Ovšem zkusila jsem velmi imrpovizovaně Lucinkou raděný softscreen-vlevo bez, vpravo s :o))

Read more...

Neděle 9.11.

Když už jsme bohužel bez pejsků a dědeček je má dva, stejně jsou pořád sami na dvoře a Gorečka si děda brává s sebou ven víc-už přece jen lovecky malounko pracuje, tak jsme si půjčili na dnešek Chipa. Lejule pořád pobíhala, volala: Chipe, Chipíku!!!! Až mě z ní hlava bolela. Radimek se zase hafíka bál. Jak byl poblíž, řval a prchal...Chipa to lákalo, jakoby ho chtěl utěšovat a pořád ho olizoval....což ovšem Šuligaťa nesl s nevolí a řev sílil....Ale bylo to legrační, jestli to tak můžu říct. A nutně už nějakýho pejska potřebujeme, páč aby se mladík pak nebál pořád, že :o)))

Read more...

Sobota 8.11.

Ať žijí hony!!! Teda, ne že by mě osobně to tak rozjařilo, ale zato našeho tatínka... Začalo mu prostě tohle období. Já ráda chodila na hony-jakože vždycky jsem to pojala jako procházku. Nosila jsem střelenou zvěř, ale když náhodou byl některej kus ne tak úplně tuhej, nedokážu mu to ukončit. Jsem posera, ruku na ně nevztáhnu. To jsem vždycky utíkala k nejbližšímu chlapovi a halekala, ať dá tomu zajíci za slechy... Takže tatínek byl celý den fuč, odpoledne si přivezl zbraň, bažanta a auto, sedl na kolo a jel zpátky za kamarádama myslivcema.

Já se pokusila v předvečer nějak zajímavěji zachytit toho bažika, ale brrr, děsně mi to nevyšlo. Míň kontrastní pozadí jsem si už vybrat nemohla...světlo špatný...ale co, času nebylo a není, třeba to zkusím zítra znov a pak to "changenu". Smí se to? ;o)))

A na druhé fotce je víte co??? Resp, poznáte, co to Lea drží? Tak pro jedince s menší fantazií osvětlím, že to je prosím pěkně miminko a flaška s pitíčkem (v reálu je to síto na halušky a pařáček na knedlíky...trychtýř jste poznali všichni, ne? :o))

Read more...

Pátek 7.11.

Tak jsme to zvládli :o))) Lejule vystoupila, odcvičila...no přece na té Akademii Sokola! Opět dělala blbiny, předváděla se a opět byla zmatená, jak se pořád koukala do hlediště, jestli mě najde, naštěstí se jí to povedlo až v závěru a jen začala poskakovat, mávat a trochu volat a protože stála hned vedle paní vedoucí, byla usměrněna. Loni při vystoupení jim zdrhla z formace, cupitala ke mě a ještě jakoby na všechny volala a ukazovala, aby se podívali, že tamhle je její MAMINKA!!!! Je to moje sluníčko milované a já se tehdy červenala na půl rozpaky a napůl pýchou.

Bohužel jsem si nevybrala nejlepší pozici pro focení, nevěděla jsem, co budou předvádět, kde bude malá stát....a taky to ten můj foťák v mých rukách volšových nějak nestíhal, bo co...prostě skoro všechno mám neostrý. Tak jen jedna fotka ze šatny před začátkem a pak jedna při vystoupení.
Schválně-poznáte někdo Leu? Co Luci???!!! :o)))

Read more...

Čtvrtek 6.11.

Normální den-dopoledne do města, nakoupit, oběd...a pak zase začala honička-na kole s vozíkem do školky...ze školky domů, nakrmit prťata, dát spát....na kole zavézt Leu do Sokola...zpátky...a za půl hoďky zase pro ni...a zase domů.
Ufff, propotila jsem tři trička, nic jsem neudělala a ani si nemůžu postěžovat, páč slýchám jedině, že jsem si to vymyslela sama, že tam malá přece vůbec chodit nemusí..... Jenže ona chce a já chci, aby měla zájmy a aby byla spokojená. Takže radši mlčím, i když je to fakt opruz. Ale co do dětí vložíme, je určitě nejlepší investice a snad se mi to jednou vrátí. ;o))) .
Zítra mají vystoupení na Akademii-taková přehlídka škol a kroužků-takže budeme určitě pyšní oba, že je tam ta naše treperenda na pódiu.

Fotky? Opět co mi přišlo před objektiv-Kamarádčin chlapeček v starožitném kočárku a moje banda se zahleděla do pohádky před spaním.

Read more...

Středa 5.11.

Byli jsme opět na rehabce-u fyzioterapeutky, zkotrolovat jak cvičíme. Jelikož cvičíme jedne a týž cvik a to už hodně dlouho, celkem není co kontrolovat, ale každopádně jsem se musela přeptat, jak je to teda s doporučováním botů s pevným kotníkem. Páč rehabilitační Dr. mi svého času vykládala, jak lépe bosky a pokud není úplně rovný terén a když není teplo, tak ponožky s protiskluzem...prostě aby se dráždila ploska a stimulovalo ji to k zatínání prstů a tím se formuje klenba....Tak prý Dr. není tak čistý Vojtovec, jako naše fyzio (což je pravda) a oni zase říkají, že botky kožené, kotníkové, aby to drželo chodidlo v "lajně" a drželo kotník, ale s měkkou podrážkou, jako mají papučky.
Jsem si neodpustila vlastní názor, že mi přijde logičtější, aby se i vazy kotníku a vůbec posilovaly a cvičily v průběhu dovesností dítěte, ovšem bylo mi řečeno, že sice ano, že to by bylo přirozené, ale že bych byla na děti moc přísná. Takže tak, v podstatě jsem si z toho vzala, že si můžu vybrat :o))) I když samo doporučení je jasné.

No a odpoledne měla Lejule zase kroužek, takže jsem pořád lítala sem a tam...a vyfotila jsem jen náš kostelík, který se mi ani celý nevešel do záběru, páč jsem si vzpomněla pozdě a nechtělo se mi vracet se:o))) No a pak teda ještě to avizované plavací potápěcí foto!!!!

Read more...

Úterý 4.11.

Jako každé úterý jsme i toto byli s prckama v plavání. Editka opět nadávala, ale aspoň už ne hystericky. Musíme prostě vydržet, až se to zase zlomí. Znám to, dělají to snad všechny děti ;o) A jupííí-konečně došlo DVd z natáčení pod vodou i CD s fotkama...teď nějak nemám čas to probírat a vybírat, ale určitě sem dám nějakou fotečku! Na přebalu jsou opravdu úžasný a já jsem vysloveně nadšená!!!

No a odpoledne, když jsme šli pro Lejuli, dala jsem prvně Edindyně capáčky-botičky (mají gumovou tenkou podrážku). Když už doma celkem pobíhá, tak ať se trénuje i venku. No, byla trochu vykulená, pozorovala všechno kolem a rozhlížela se, ale capká opravdu legračně :o)) A jinak jsem využila včerejšího motivu a nachystaného světelného komínu a vůbec všeho...jen jsem před to frkla takový barevný staniolový pytlík....:o)))

Read more...

Pondělí 3.11.

Dnešek byl ve znamení rychlých přesunů. Teda jen odpoledne a večer. To jsem musela brzo nachystat svačinku pro prcky, abych to měla potom ready, kolem 14.h je nanosit do Croozeru, vyrazit, něco po cestě nakoupit, vyzvednout Leontýnku ze školky (před půl 3 to nejde, to ještě svačí), pak rychle domů, abych jim dala tu sváču a mohli jít spát, aby zase byli už před 5-tou vzhůru a já je mohla opět frknout do vozíku a opět se kolmo přepravit do Sokolovny, kde má Lejule cvíčo...Naštěstí aspoň opětovné vyzvednutí po cvičení mi slíbil kámoš-Olda, že obstará, jak pojede pro svou dcerku-Lejinčinu největší kámošku Terezku. Ovšem v reálu tu kikslo při výpravě do Sokola. Prťata usnuli později, dělali v kočárcích blbiny,a tak i dlouho spali. Chtěla jsme vyrazit jen s Leou a risknout je tu nechat-byli řádně přivázaní. V tom ale zavolal Oldřa, jak sjme na tom, že nestíháme a že zrovna jede a vezme nás....Jenže v tom se vzbudili magnetci a tak nezbylo, než je vzít s sebou. Oldřa mě ukecal, ať si s nima jen sednu dozadu do auta k holkám. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle udělám, že si to risknu. A vidíte. Byla jsem sice připoseránkovaná, pořád ho upozorňovala, ať jede pomalu a hooodně obezřetně, ale nasedla jsem s dětma na klíně. No, snad to více nebudu potřebovat. Ufff.

No a krom těch přesunů, by se dnešek dal ještě charakterizovat, jako den přepalů. Momentka je od sluníčka (jedeme ze školky a zrovna odchází i Terezka), večerní foto od nasvícení...Běžně mě takhle štve blesk. Už jsem tahala rady z Lucky73 a musím naštudovat ten softscreen ;o)))

Jo a musím napsat, jak mě rozněžnila večer Lejinka. Blbly s Edulí, objímaly se a tahaly sem a tam a já jen říkala, ať dává pozor, ať nespadnou...samo že za chvíli se převážily obě dozadu a Lea se praštila do hlavy o topení. Trochu, ale přece a Editku držela v náručí. Hned jsem zjišťovala, jestli se nepraštila moc....a Lejinka na to : "Hlavně, že se nebouchla Editka!"
No není ona úžasná?? Já je všechny tak děsně miluju, jsou mým největším štěstím.

Read more...

Neděle 2.11.

Už od rána se průběžně pozoruju, jestli někde zase něco neraší. Pořád dumám, co to mohlo být, co to způsobilo...Jestli třeba nějaký toxin, ať už z jídla, nebo nějaký bakterielní....No nic, hlavně, aby se to už nevracelo!!! Na oběd jsme byli pozvaní ke tchánovcům, Leontýnka je už od včerejška u mojí mamky a Editku s Dimíkem jsme po jídle nechali na pohlídání u babičky a asi na 3 hodinky jsme se jeli pokusit domů započít s tzv "debordelizací". S dětma to fakt nejde. Pak jsem si šla prcky vyzvednou, mamka dovezla Lejinku a zašli jsme na hřbitov, zapálit svíčky pradědečkovi a taky padlým vojákům...

Read more...

Sobota 1.11.

Výborně, takže kvůli včerejším léčivům mně podaným mi bylo doporučeno tak 1-2 dny raději nekojit. Prima, ještě že mám doma jakési reklamní vzorky "umělého" mléka. Jenže ouha, jak ti naši prcci nejsou na nic zvyklí, tak to prostě nevypijí z ničeho. Zkouším flašku s "Jupíkovým" uzávěrem-Dim nic, Edi trochu, ale asi nechutná; dobrá, zkusím tedy klasickou lahvičku s dudlíkem-Avent-Dim vůbec nechápe, že by měl sát a ani když mu vymačkávám trošky do pusiny, ho to neoslovuje; třetí pokus-normální kalíšek-trochu vypije, ale nadšený není a najezený taky ne, prská, prchá....prostě sukces se nekoná a já vyměkávám a po konstatování Drahého chotě, že to moc řeším, že po takové době už v sobě z těch léků nemám zhola nic, normálně nakojím.

Po obědě ovšem zjišťuju, že se mi dělají jakési červené fleky v pruhu pod švem "tepláků" v pase. Kalhoty jsou to starší, prášek nový taky nemám....říkám si, že možná jen po včerejšku je ta kůže nějaká citlivá. Beru si dithiaden, který mi dali včera v nemocnici a po splnění nejnutnějšího si jdu lehnout, páč se cítím docela unavená. Spím asi 2,5 hodinky a když se pak na sebe mrknu-vidím to, co vy na fotce. Antihistaminika nezabrala. Alergie se zdá zase míň pravděpodobná.... Červená skoro všude, prakticky všude tam, kde jsem nebyla včera a místa osypaná dnes odpoledne jako první už jsou OK. Během 2 hodin jsem opět zase prakticky úplně normální (včera možná taky ani tak nezabraly léky, jako spíš to odeznělo možná samo...) Ovšem co to má být, to netušíme. Nic mi není, ani nebylo..krom toho osypání. Hmmm, co si o tomhle mám myslet...?

Read more...