Fotka z včerejšího lampioňáku....po posledních událostech na mě jde splín. Tak pro mě teď to světýlko symbolizuje naději, pokoru a budoucí štěstí, který musí, prostě musí zase nastoupit tam, kde nestálo v tu chvíli, kde ho bylo nejvíc potřeba.....
Tak zase jednou po dlouhé době i se seatřenkama u mojí babičky. Tentokrát už mi ale přišlo, že nás bylo na babí moc. Špatně slyší a když věčně některé z dětí hulákalo, měla problém rozumět, když jí někdo něco říkal....taky jí asi vadilo blejskání při focení, páč to závěrem dost nelibě komentovala. No ale je to čipera. Úplně soběstačná, ještě i na zahrádce maká...a to má 84.
Danča už má pěkné bříško a moc jí to sluší a Olča je taky pořád kočka-prostě my holky jsme k světu :o)))
A protože mě Krista opět uháněla o nějakou fotku aspoň dětí, využiju jedné společné z téhle návštěvy. Stojí za prdlačky, dole je šílený "opar" z odrazu od bílého ubrusu stolu, není to úplně ostrý, ksichtíky taky žádná sláva....ale jsme tam!!! :o))
Tak mám zase a opět šílenou mezeru a už se ani nesnažím předstírat, že to někdy doženu a už vůbec ne, že se polepším :o) Prostě nějak nestíhám.
Tatínek byl opět kdesi...prostě celej den fuč, tak jsme šli s kamarádkou a jejíma holčičkama na hřbitov-na Vše svatý je tam vždycky taková zvláštně fajn atmosféra. Těžko popsat, jak to vnímám. Každopádně světýlka se dětem moc líbily a ještě víc pak škrtání sirkama, nebo spíš jejich zapalování od plamene svíčky a rozsvěcování svíčky nové.
© Blogger template Sunset by Ourblogtemplates.com 2008
Back to TOP
