Tak jsem ráno musela odvézt martina na nádraží, páč zaspal. Pak jsem vzbudila děti, vypravila Leu do školky, magnetky ani nepřebalila, ani nenakojila, jen jim šoupla kus koláče do ruky, usadila všechny do auta a vyjeli jsme. Přišlo mi pak líto, když už mám to auto, jet zase hned domů. Takže jsem, ano, pořád s těma nepřebalenýma dětma, vyrazila někam do polí. Krapítko jsem netrefila odbočku při návratu, ale zase jsem našla krásný kvetoucí pole svazenky. Při mém vybíhání, odbíhání, focení děti pravda protestovaly, Dim řval jak na lesy, ale co. Taky to zvládl ;o)
A koukám, že mám pokaždý jinak silný rámeček... :o)