Lejinka vypravena do školky a já se snad nikdy nevypravím. Je to můj věčný bol, nějak to nestíhám, jak bych si představovala. Měla jsem v plánu vyjet tak v 9h. No, zdržení bylo jen půl hodinky. Na dálnici se to trochu štosovalo v místě havárky-naštěstí to vypadalo jen na škodu na plechách, pak zase byla zúžená vozovka do jednoho pruhu a opět se to děsně vleklo....ale k Petjan jsem dojela dobře.
Děti si chvilku pohrály, vyrazili jsme na zahradu a po chvíli zase zpátky-nakrmit, uložit. A hurá na ukázku černé krabice na focení odrazovek a světelnýho stanu....Pro mě moooc poučné-nemusím se školit sama a mám postřehy, co a jak. No a pak taky mini kurz práce s RAWem a nějaký ukázky úpravy fotek...A to už nám do toho řval vzbuzený Dim. Pak se probudila i Edi. Velmi zvolna jsme se zase vypravovali domů. A Amálka od Peti pořád ještě spinkala :o))) Hodná holčička!
Ještě jsem to vzala přes Ikeu. U vchodu si pán jaksi nevšiml uprostřed volného chodníku stojícího Radimka a plnou silou své chůze do něj vrazil tak, že chudinka úplně odletěl vzad a praštil se hlavinkou o zem plnou parou. Byla jsme pravda trochu vzteklá, když pán začal namítat, že prý nechám dítě jen tak pobíhat. Jsem namítla, že kdo by taky čekal dítě na chodníku, že ano? A že mám ty děti dvě a je nemožné je mít neustále oba na krok u sebe. A bla bla bla.... No, měla jsme nervy, jestli malýmu něco nebude. Třískl sebou fakt řádně. Ale vypadá to, že je dobrej. Neblil, nemotal se, nebyl spavej...prostě dobrý. Ale těch pár hodin, když člověk čeká, co bude nebo ne...... No nic, něco jsme nakoupili a frčelo se domů. Samo že nákup s magnetkama byl skoro očistec, ale zvládla jsem to. A doma jsme byli jako na koni-takhle před 19.h (ještě jsem musela vyzvednout Leontýnku).