Neděle

Jsem unavená. Nějak mám pocit, že si prostě potřebuju odpočinout. Asi na mě přichází nevyspání, rutina s dětma...co já vím. Ale teď večer jsem už měla co dělat, abych se ovládala a při křiku dětí a hlavně nekonečném opakování Lejince, co má dělat, aby nezapomínala jíst, upomínat každé sousto: kousni si...4x, žvýkej to...3x, Leo, co jsem ti říkala, kam zase jdeš, máš sedět a jíst...X krát...Do toho Radim řve, neumí mluvit potichu, Editka ječí. Máchají při jídle rukama kolem sebe a párktát mi vyrazili lžičku.....Fakt už nemůžu.
Martin se necítil moc zdravej, a tak se před noční chtěl vyležet a vypotit. Jenže vstával o půl 10, během chvilky se ztratil nahoře a přišel až na oběd. Po obědě se za moment zase vytratil. Já šla s dětma procházkou ke tchánům, mrknout na toho nového pejska a hlavně se "vyvenčit", on ležel doma. Vrátili jsme se, zase ležel. Pak jen odjel do práce. A já mám tak nějak pocit, že na to, jak se cítím já, se nikdo neptá. Všechno kolem dětí dělám jen já a když už chci pomoct, o každou blbinu si musím říct a tak by to ve finále mohlo vypadat, že chci pořád něco. Prostě dnes je blbej den, potřebuju si orazit. Jenže není, kdo by mě vystřídal. Když on je ten náš táta přece nemocnej, že. A hlavně-musí do práce....Jenže já mám taky svou práci a pořád a neustále a taky bych z toho chtěla někdy trochu vyskočit.....No nic, půjdu relaxovat, bude líp.

Fotečky Chipa-to je to odrostlý nový štěně-má už 5 měsíců-se moc nepovedly. Ani jedna není ostrá, povedená...ale neva. Stejně je krásnej :o)

Lejinka se potěšila s babičkou, prababičkou, strejdou, dědečkem....ten ji při sekání zahrady vozil na "traktorku" a ona z toho měla pouťovou atrakci.