Den 112

Dnešek se celkem dal. Od včerejší návštěvy Kristy jsem asi ještě taková nakopnutá. A přijde mi, že mi nervozita začíná už ráno a pak se to s emnou vleče celej den. Probudím se ještě v pohodě, ale jak se tak budím už nad ránem a pak nemůžu usnout a přitom děsně chci, páč jinak vím, že budu přes den nemožně utahaná, tak se nedonutím vstát-začíná mi nespavost třeba už od 4 od rána, takže kdo by vstával, že? Jenže se pořád pak už spíš jen převaluju a to mi právě začnou hlavou lítat všemožný myšlenky a bludný kruh začíná.
No ale dneska to celkem ušlo. Taky je fajn, že je doma tatínek, jak má to volno na učení na zkoušku, takže jsem si mohla taky něco zařídit-jako třeba sjet na poštu s balíkem-páč krom tatínka mám doma i auto, že? :o))) A děsná úleva je už i to, že s sebou nemusím všude vláčet magnetky.
Odpoledne jsem vyzvedla Lejinku ze školky, stavily jsme se doma, aby se rozloučila s tátou, který pak odjel do Bratislavy na ten kongres a následně jsem ji odvezla do Hanáčku. Dnes se rozhodli, že si udělají pauzu a půjdou k rodičům tety Katky, co je vede, že se jim-teda jejich kobyle- narodilo hříbě. Stavila jsem se pak za nima a bylo to super. Kozenky, prasátka, koníci, holoubci, psi....
A večerní rituály jsem zvládla úplně super. Vůbec mám pocit, že tydle věci-ač je nesnáším, večer jsou děti skoro vždycky dost protivný-zvládám líp sama, bez "pomoci" Martina.

Fotky jsou jen z mobilu, jaksi mi ani nenapadlo, vzít foťák s sebou