Den 42
>> středa 11. února 2009
Ježíš, to byla dnes noc. Skoro jsem nespala. Asi do půl 1 jsem nemohla usnout, pořád s e mi honily hlavou katastrofický scénáře kvůli Marťošovýmu zdraví. Večer měl 39,4 a to on netrpívá na teploty, taky tak nějak divně dýchal, ale říkal, že nemá problémy se nadechnout, jen ho dost bolí hlava...No a já hned viděla kde co. Samo jsem nemohla vytěsnit z hlavy Luččin příběh, pak taky Tomínův-M.kolega a manžel Zuzajdy-ten měl před pár lety šílený zápal plic, žádný ANTB nezabíraly, horšil se, nevěděli, co mu je, ležel ve fakultce půl roku, drény v plicích, doktoři strašili, ať se rodina připraví, že to může být něco zhoubnýho atd...No prostě šílený. Takže jsem ho šla před 1h zkontrolovat, jestli dejchá, jak mu je.....Si asi klepal na hlavu, když se vzbudil a viděl mě nad sebou. Pak jsem sice usnula, ale stejně se pořád budila a po 6 ráno jsem byla definitivně hore.
No, ale drahému už je líp. Už i něco snědl, už je vidět, že má náladu-zase mě poplácával a ochmatával :o))))
Sám usoudil, že tentokrát to musí fakt vyležet a tak jsme jeli na otočku do Přerova pro neschopenku. Hurááá!
A vyznamenala jsem se. 14 dní uháním paní učitelku ze školky,ať mi nahraje na čtečku karet s kartou, sloužící pak jako flashka, fotky z jejich školkových akcí...včera mi to předela a já to hned někde ztratila. Lítala jsem po MěÚ, jestli někdo nenašel, neodevzdal, volala kámošce z fotokroužku, jestli to někde nenašli, hledala na místech, kudy jsem včera šla, ptala se ve školce, jestli někdo nedonesl náhodou a už se smiřovala, že karta je v čoudu.....a hle, ona byla na poličce jednoho z dětí v šatničce :o))) Asi jsem ji ztratila hnedle při odchodu s Lejulí....:o)))
A načapala jsem doma pár mravenců. Se nám tu asi rozhodli zimovat...divný ale je, že se neobjevili dřív....No a než jsem jednoho ulovila objektivem, magnetci opět řádili!!! Ale jejich binčour už znáte. Zato při prohlížení těch školkových fotek jsem se rozplývala a nechápala, že jen 3/4 roku starý fotky a je na nich jakoby úplně jiný dítě. takový malinký, skoro mimnko. Zatímco teď už je velká holčička....
1 komentářů:
Ách jo, koukám, že Radkovo příběh straší spoustu lidí....
Je mi líto, že to nahání strach. Ale víš, jak to bylo - víš teď víc, než já kdy před tím... Bude to dobrý, uvidíš...
A už se nestrachuj....
Okomentovat